Fotojízda s M152.0469 z Dobrušky do Hněvčevsi a Turnova dne 26.10.2025

2. část – Z Dobrušky přes magistrálu do Turnova

Dne 26.10.2025 byla pořádána fotojízda s Orchestrionem M152.0469 po východočeských lokálkách ze Smiřic do Hněvčevsi a z Opočna pod Orlickými horami do Dobrušky. Obě tyto lokálky se vyznačují tím, že po nich jezdí jen naprosté minimum vlaků. Na první zmiňované trati byl pravidelný provoz zastaven v roce 2004, do Dobrušky ještě ve všední dny zajíždí dva páry vlaků denně, leč minimálně vytížené. Jejich stav a potenciální možnost jejich zrušení byly jedněmi z důvodů, proč Rostislav Kolmačka uspořádal tuto jízdu. V tomto článku vás provedu druhou půlkou jízdy z Dobrušky do Turnova přes lokálku Smiřice - Hněvčeves, kterou vám zprostředkuji pomocí fotografií, které jsem v průběhu jízdy pořídil.

V první části této fotojízdy jsme skončili v nákladišti Dobruška, kde jsme si dali pauzu na oběd, a kde jsme také pořídili mnoho fotek při asi hodinovém pobytu. Okolo jedné hodiny odpolední jsme však již mířili zpět směrem do Opočna s tím, že se po cestě ještě zastavíme na několika místech. Prvním z nich byla louka nedaleko za Dobruškou, na které se nám naskytl pohled na celou Dobrušku a podhůří Orlických hor. Toho jsme samozřejmě museli využít, a tak jsme zde zastavili, a po chvíli čekání na to, až slunce vyleze zpoza mraku, jsem také pořídil několik fotografií.

Nedlouho poté už jsme zase byli v pohybu s tím, že naše další zastavení bylo u místa, kde se trať zařezává do svahu nedaleko zrušené zastávky Dobruška-Pulice.

Po asi deseti minutách věnovaným focení jsme vyrazili do stanice Opočno pod Orlickými horami, kam to je z tohoto místa již velmi blízko. Chvíle na úvrať utekla jako voda a po pár minutách vyrážíme dále směrem na Týniště nad Orlicí.

Okolo druhé hodiny odpolední jsme dorazili do stanice Týniště nad Orlicí. Tentokrát byl už informační systém v pořádku, na obrazovkách již svítila cílová stanice Turnov a my po několika minutách strávených focením a čekáním na vykřižování a předjetí dalšími vlaky pokračovali do další stanice na naší trase, do Třebechovic pod Orebem.

Po pár minutách jízdy jsme dorazili do Třebechovic, kde jsme měli stát několik minut. A jelikož mraky na pár okamžiků ustoupili, využili jsme toho a pořídili několik snímků v této stanici, která by, stejně, jako další stanice na této tratě, měla projít velkou rekonstrukcí v rámci opravy tratě Choceň - Hradec Králové - Velký Osek. Po chvíli focení se na návěstidle rozsvítil volnoznak, a jelikož jsme jeli jako spěšný vlak, konkrétně Sp 91451 Hněvčeves, jeli jsme i před pravidelným spěšným vlakem linky V2 a soupravovým vlakem v podobě jednotky řady 471, který taktéž stál ve stanici, a jenž nás v Týništi předjížděl. Stanici Hradec Králové-Slezské Předměstí jsme projeli, a zastavili až na hradeckém hlavním nádraží.

V Hradci Králové jsme pobyli jen velmi krátkou chvíli, protože jsme okamžitě po příjezdu měli pokračovat do Předměřic nad Labem, abychom tam stihli vykřižovat se zpožděným spěšným vlakem od Jaroměře. Tak se také stalo, a jen necelé dvě minuty po zastavení jsme zase jeli, tentokrát na sever.

Deset minut před třetí odpoledne jsme zastavili ve stanici Předměřice nad Labem, kde jsme měli čekat křižování s spěšným vlakem. Ten přijel asi po pěti minutách, ve kterých jsem ještě stihl obejít motorák a udělat několik fotografií z různých úhlů. Následně jsme pokračovali do další stanice na naší trase, do Smiřic.

Ve Smiřicích jsme zastavili asi po dalších deseti minutách cesty. Hned po zastavení za strojvedoucím došel výpravčí s tím, že vlakovou cestu již máme postavenou a že můžeme jet. Kvůli rychlosti, v jaké se pobyt ve stanici Smiřice udál, se mi podařilo pořídit pouze jednu fotografii, která je ještě navíc rozmazaná. Toto je asi největší neúspěch z celé této fotojízdy, protože jsem si chtěl tento velmi fotogenický motorový vůz vyfotit v pozadí s malebnou, zeleně natřenou budovou této dnes již jen malé stanice. Každopádně ze stanice jsme již vyrazili na druhou z tratí, které jsme ten den chtěli projet. Na trať Smiřice - Hněvčeves, ve starších jízdních řádech k nalezení jako Smiřice - Sadová.

Naší první zastávkou byla rovinka za mostem přes říčku Trotina. Když jsem se zde byl v létě projít, toto místo mě oslovilo natolik, že zastavení zde bylo nevyhnutelné. A vyplatilo se. Jedná se o jedno z nejhezčích míst na celé trati, které navíc k tomuto motoráku skvěle pasovalo.

Na další místo, které bylo od toho předchozího vzdáleno asi jen dvě stě metrů, jsme se přesunuli pěšky, zatímco strojvedoucí popojížděl s motorovým vozem, abychom si vybrali nejlepší úhel na focení. A v tomto zarostlém úseku bylo opravdu z čeho vybírat. Prostředí na focení ze zde totiž nádherné a spolu s M152.0469 k sobě skvěle padnou.

Z předchozích dvou míst jsem se přesunuli k nikdy oficiálně neotevřené zastávce Havranec, která se nachází u bývalého vojenského areálu, a jež sloužila hlavně pro dopravu lidí do tohoto objektu. Zajímavostí je, že není známo, odkud se vzal její název. Nikde v okolí se totiž nic nejmenuje Havranec. Tento název nese pouze jedna vesnice, která se nachází asi deset kilometrů západně od Dukelského průsmyku na hranicích mezi Slovenskem a Polskem.

Z Havrance to je již jen malý kousek k bývalému nádraží Račice nad Trotinou, které svým vzhledem připomíná časy počátků provozu v těchto končinách, od kterých se prakticky nezměnilo. Z tohoto nádraží taktéž vede vlečka do vojenského objektu, který jsem zmiňoval u zastávky Havranec. Zde jsme strávili opravdu dlouhou chvíli, protože pohledy, které se nám zde naskytly, se prostě musely zdokumentovat. Tady to opravdu vypadá, jako kdyby se zde zastavil čas...

Z nádraží Račice nad Trotinou jsme se posunuli na zastávku Račice nad Trotinou, která pro změnu vypadá, jako by sedmdesátá léta nikdy neskončila. A je to také místo, kam dobově asi nejvíce sedí i Orchestrion M152.0469. Toho bylo taktéž náležitě využito, a tak jsme zde také strávili patřičnou chvíli. Po chvíli jsme také přejeli přes přejezd, abychom si vyfotili i druhou stranu, kde je v pozadí krásná vechtrovna, a také pěkné zahloubení trati do svahu.

Z Račic jsme se následně přesunuli na naše poslední místo, k přejezdu P5420 v Hořiněvsi. Ten, díky svému vzhledu, taktéž dokáže navodit dobovou atmosféru. Jediná změna, které mě trochu nemile překvapila, bylo dosazení moderních křížů, se kterým jsem při plánování fotozastávek opravdu nepočítal. I tak se ale jedná o místo velmi zajímavé, a stálo za to zde zastavit. Samotné nádraží Hořiněves jsme ale projeli, protože bylo celé zarostlé, a navíc v tak špatném stavu, že focení zde moc nepřipadalo v úvahu. Proto jsme pokračovali rovnou až do stanice Hněvčeves, která je v současné době poslední stanicí této tratě.

Deset minut po čtvrté hodině odpolední jsme dorazili do Hněvčevsi, kde byla fotojízda formálně ukončena, a všichni, kromě mě, se odebrali na vlak směr Hradec Králové. Já se rozhodl pokračovat s posádkou Kolej klubu až do Turnova, domovské stanice tohoto krásného Orchestrionu. Cesta to byla moc pěkná, a velmi jsem si ji užil. Ostatně jako celou fotojízdu.

A když už jsme se s vyprávěním z této fotojízdy dostali až na konec, rád bych ho uzavřel hodnocením. Celá jízda byla dle mého názoru velmi zdařilá, a neskutečně jsem si ji užil. Za zhruba deset hodin cestování jsme projeli docela velkou část východních Čech, mého domova, kterou ten den vybarvilo velmi povedené počasí, jež dopřálo fotkám opravdu zajímavý vzhled. Tímto bych také rád poděkoval Rostislavu Kolmačkovi za to, že zorganizoval takovouto akci, a také za to, že mně svěřil plánování fotozastávek a organizaci jízdy po stránce focení. Doufám, že se do budoucna budu moci zúčastnit více takovýchto akcí, a že budou podobně úspěšné, jako tento celodenní výlet pojmenovaný KoLoToul #2.